Náš mozek má za úkol zajistit, abychom přežili a rozmnožili se. Jestli jsme šťastní je pro něj druhořadé. O to se musíme postarat sami. Podle výzkumů nám s může velmi pomoct praxe vděčnosti.
Snaha mozku pomoci nám přežít se projevuje tak, že klade velký důraz na všechno, co nás může ohrozit. Strachy, obavy a další nepříjemné emoce a myšlenky jsou v naší hlavě silnější než ty příjemné. Určitě jste si všimli, že zprávy jsou z většiny negativní. To není proto, že by se na světě děly jen špatné věci, ale proto, že náš mozek má na negativní zprávy silnější emoční odevzdu. Mozek nás tak varuje před možnými riziky a motivuje nás tak přemýšlet, jak se před nimi chránit a přežít.
Abychom nejen přežili, ale také se měli hezky, je dobré tuto tendenci našeho mozku vyvažovat. Vědomě a opakovaně přivádět pozornost k těm fajn věcem. Mozek je neuroplastický, takže když to budeme dělat pravidelně, časem se mozek naučí víc vnímat pozitivní a příjemné věci sám od sebe.
Jednou z ověřených a jednoduchých metod je vést si deník vděčnosti. Každý den si zapisovat, za co jsem vděčný/á. Podle výzkumu Martina Seligmana stačí třeba jen 3 věci denně, aby to mělo efekt. Ale zajímavé může být napsat si sem tam i celou stránku nebo ještě víc. V tu chvíli, kdy mi dojde, co psát a dám si prostor, může se otevřít celá nová skříň plná věcí, za které můžeme být vděční.
Pro ty, kteří mají rádi čísla zmíním Roberta Emmonse, podle jehož výzkumů pravidelné rozvíjení myšlenek, za co jsem vděčný/á, může zvýšit pocit štěstí až o 25 %. A vedení deníku vděčnosti po dobu pouhých tří týdnů vede k lepšímu spánku a navýšení životní energie (zdroj).
K psaní deníku vděčnosti si můžeme pustit příjemnou hudbu a třeba si to, co píšu říkat nahlas. Čím víc smyslů zapojíme, tím více podpoříme svou mysl v učení se nového návyku.
Je také fajn si u toho aspoň občas být vědom svého těla, například dechu. Naše emoce se totiž projevují v těle a abychom se mohli naučit prožívat vděk a zdravě zpracovávat jakékoliv emoce obecně, je důležité být v kontaktu se svým tělem.
Může se také stát, že žádný tam výrazný prožitek nebude. A to je zcela v pořádku. Cítit vděk je příjemné, ale funguje to i bez toho. Protože učíme mysl všímat si více pozitiv a méně se orientovat na strachy, obavy a negativa.
Koncept deníku vděčnosti také můžeme podle své chuti a potřeby různě pozměňovat. Například, pokud chceme podpořit svou sebedůvěru, můžeme psát deník úspěchů (co se povedlo) nebo pokud chceme zlepšit / ozdravit / posílit vztah k někomu druhému, můžeme psát, za co jsme vděční u toho daného člověka (co na něm máme rádi, co pro nás udělal, jaké jsou jeho/její silné stránky atd.).
Když nemáme čas zapisovat si do deníku, můžeme si stanovit nějakou jednoduchou pravidelnou aktivitu (např. ranní chůze na tramvaj), během které si budeme říkat, za co jsme vděční. Pokud to okolnosti umožní a je nám to komfortní, můžeme si to říkat nahlas nebo třeba vizualizovat. I tady platí, že čím víc smyslů zapojíme, tím více.
Tak co? Za co jste dnes vděční? :)
Komentáře